Historie růžové kosmetiky

Záznamy říkají, že pěstování růží pro účely louhování jejich lupenů v olivovém oleji na to, aby se z nich dal získat růžový olej, se začalo již v 1. století našeho letopočtu.

Pěstování růží bylo výsadou Persie. Až kolem 7. století se začalo s destilací, tedy s výrobou růžové vody. Tak to šlo několik století, až do pádu Byzance v 14. století. Turci přenesli pěstování růží do oblasti Turecka a Bulharska. Peršané si růžovou vodu velmi cenili a používali ji na léčbu, ale i v kulinářství. Obliba růžové vody se do Evropy dostala poměrně pozdě, koncem 1. poloviny 19. století. V muslimských zemích se používá k obřadům dodnes, zejména ve spojitosti s očisťovacími praktikami.

Využití růžové vody

Růžová voda se používá v kosmetickém průmyslu při výrobě pleťových vod a pro výrobu parfémů, také v medicíně, léčitelství a na vaření, zejména při výrobě orientálních cukrovinek, jako jsou halva, Gulab Jamun (smažené kuličky, chutí podobné našim šiškám, máčené v sirupu z cukru a vody, s přidáním růžové vody), už i u nás známé baklavy nebo rýžového dezertu. V medicíně se používá hlavně pro antibakteriální a antiseptické účinky, k čištění pleti, léčbu akné. Má pozitivní vliv na psychickou pohodu, působí antidepresivně a uklidňuje. Také se používá k léčení nemocí srdce, stresu a nervového vypětí. Je výjimečná tím, že neobsahuje alkohol a výborně hydratuje pleť.

Výroba růžové vody

Růžová voda se kdysi vyráběla destilací v měděné nádobě, v Bulharsku zvané dulpan, nad ohněm. Nahoře k ní byla připevněna měděná trubka směřující dolů, aby zachytila v ní srážející se páru do sběrné nádoby.  V Íránu se chladila jen sběrná nádoba, v Bulharsku se chladila kondenzační trubka. Bulharská růžová voda tak dosahovala vyšší kvalitu. V Ománu se navzdory velké poptávce po růžové vodě zachovala právě tato tradiční výroba. Do nádoby, která měla při dně šířku asi 80 cm a při vrchu asi 20 cm, bylo přemístěno 12 kg růžových lupenů posbíraných mezi 5. a 11. hodinou ranní a zalily se asi 40 litry vody. Nad ohněm se nádoba postupně zahřívala až do varu, odtud se odpařená a zkondenzovaná voda dostávala do sběrné nádoby. Tak se do sběrné nádoby dostalo i trochu růžové silice - Attar. Silice byla velmi vzácná a používala se do parfémů. Když po ní nastala velká poptávka, napadlo někomu vydestilovat vzniklou vodu ještě jednou, a tak se získal kvalitní růžový olej získaný stoprocentní destilací, takzvané bulharské růžové Otto. Při druhé destilaci se totiž do Attar dostali i ostatní složky, které byly dříve rozpuštěné v růžové vodě z první destilace.